|
z
Nové
trendy ve vytápění
Pokud dnes budete uvažovat o
koupi plynového kotle, pak doporučujeme se zaměřit na kotle
kondenzační. Je sice pravdou, že kondenzační kotle nejsou
na našem trhu žádnou novinkou a český spotřebitel je zvyklý
na plynový kotel klasický, ať již závěsný nebo stacionární,
ale v současné době je třeba vzít v úvahu růst
cen energií. Klasický kotel je sice levnější, ale má nižší
účinnost a tím i větší spotřebu plynu. Návratnost
investice do kondenzačního kotle se samozřejmě zrychluje v přímé
úměře s růstem ceny plynu a kalkulace dokazují, že návratnost
zvýšených nákladů při koupi kondenzačního kotle se
pohybuje kolem 4 let.
Při pořízení kondenzačního kotle je také třeba v některých
případech vzít v úvahu fakt, že nebudete muset znovu
vyvložkovávat komín (dle nových předpisů se musí u
klasických kotlů vložkovat nerezem – což činí cca 1200 Kč
za 1m). Vzhledem k tomu, že u kondenzačního kotle je
teplota odchozích spalin podstatně nižší než u klasického,
tak jejich odvod je podstatně levnější. Další
neopominutelnou předností kondenzačního kotle je také jeho
šetrnost vůči životnímu prostředí. Kondenzační
kotle spotřebují ve srovnání s konvenčními kotli o cca 15
% energie méně a obsah škodlivin CO2
a NOx
je snížen na
minimum. Navíc technická životnost kondenzačního kotle je
delší než u kotle klasického.
Jak
pracuje kondenzační kotel?
 U
klasických zdrojů tepla se tepelná energie přenáší ze
spalin do topné vody v primárním výměníku, kde dochází k
jejich ochlazení na určitou teplotu (v průměru cca 120 °C).Takto
získané teplo je označováno jako citelné teplo. Dále
spaliny obsahují určitou část tepelné energie – tzv.
latentní-kondenzační teplo. Jedná se o teplo spojené s vodní
párou, která vzniká při spalování plynu. U konvenčních
kotlů jsou spaliny odváděny
do komína bez dalšího využití. Konstrukce kondenzačních
kotlů díky velké ploše výměníku (nebo dvou výměníků)
umožňuje využít kondenzační teplo. Po předání primárního
tepla ze spalin dochází k jejich dalšímu ochlazení až na
teplotu, která se nachází pod hodnotou rosného bodu. Jestliže
se teplota pohybuje v této oblasti, vodní pára obsažená ve
spalinách kondenzuje, a tím je tepelná energie dodatečně předávána
do topného systému. Kondenzační technika využívá navíc
nejen latentní teplo, ale i primární tepelná energie je využita
účinněji než u klasických kotlů. Teplota rosného bodu
spalin zemního plynu je cca 50–55 °C.Proto je důležité,
aby se teplota zpátečky pohybovala pod touto teplotou, z důvodu
optimální funkce kotle. Jak je možná
účinnost nad 100 %? Při spalování se rozlišují dvě
hodnoty tepelné energie – spalné teplo(„horní výhřevnost“) a výhřevnost („dolní výhřevnost“).
Spalné teplo obsahuje celkové množství tepelné energie včetně
kondenzačního tepla, které se využije při spalování. Pro
výpočet účinnosti se bere jako základní
veličina normální výhřevnost. Vyzařováním tepla do okolí
a provozními ztrátami se nikdy nemůže přenést veškerá
tepelná energie (vztažená na výhřevnost) do topné vody.
Proto účinnost současných kotlů musí ležet pod hranicí
100 %. Aby se mohlo provést porovnání konvenčních a
kondenzačních kotlů, stanovuje se účinnost u kondenzačních
kotlů rovněž ve vztahu k výhřevnosti. Kondenzační
technika je vhodná i pro topné systémy s vyšším
teplotním spádem. U zemního plynu leží spalné teplo o 11 %
výše než jeho výhřevnost a kondenzační kotle využívají
navíc kondenzační teplo. Tím se dosáhne u těchto typů
kotlů o 16 % vyšší účinnost než u klasických kotlů,
které se vyznačují v průměru hodnotou účinnosti 92
%. Účinnost je rovněž závislá na teplotním spádu topného
systému. Obecně platí, že čím je nižší teplotní spád,
tím vyšší je účinnost. Ale rovněž u topných systémů s
teplotním spádem 75/60 °C se vyplácí použití kondenzačních
kotlů.
/or/
|
