Testy digitálních zrcadlovek - část 2 
Příslušenství a digitální hity

vyšlo i v Lidových novinách v kratší verzi 19.11.2007

Konvertory - levné a účinné řešení

Konvertory jsou optické systémy, které se používají především na teleobjektivy. Jejichž pomocí můžeme prodloužit ohniskovou vzdálenost vašeho objektivu. Jsou výborné především u světelných objektivů. Obecně platí že součet světelnosti po nasazení konvertoru na objektiv by neměl překročit u nejmodernějších fotoaparátů clony 8. Zatímco model s koeficientem prodloužení o.v. 1,4 sníží clonu o jeden stupeň konvertor  o prodlužovacím faktoru 2 sníží světelnost o dvě až dvě a půl clony. To samozřejmě u méně světelných objektivů může vést k horší práci autofokusu.

To znamená,  že například s objektivem o světelnosti 4 mohu bez problému použít konvertor s koeficientem  prodloužení ohniska 1,4, který ztrácí jednu clonu.Konvertor s koeficientem 2x je již díky ztrátě 2 až 2 a půl clony  na hranici použitelnosti. Obecně také platí že konvertory o delším koeficientu prodloužení zhoršují výrazněji kvalitu obrazu více než ty u koeficientu1,4.

My jsme testovali několik konvertorů, z nichž se nám nejvíce líbili dva. Tamron 1,4 PRO.  Ten  jsme s úspěchem používali především na testovaných stabilizovaných, méně světelných objektivech Nikon a Canon /viz fotografie v prvním díle./ Zaujal nás však ještě jeden poměrně atypický konvertor Soligor s koeficientem 1,7. I když s Nikkorem VRII 70-300 pracoval poměrně neochotně a pomaleji než Tamron 1,4, se světelnějšími objektivy byl velmi dobrý. Ideálně jej můžeme uplatnit především na objektivech o světelnosti 2,8. Je dobrým kompromisem mezi sice excelentním Tamronem 1,4 a běžnými konvertory s dvojnásobným zvětšením ale vesměs horší kvalitou i světelností.

Není paměť jako paměť

Zatímco u analogových fotoaparátů byla volba „na co fotit“ zcela zásadní a nekvalitní zrnitý či nesprávně barevně vyvážený či špatně vyvolaný film mohl zásadně negativně ovlivnit vaší práci, u digitálu to není tak dramatické. To však neznamená, že by bylo jedno jakou paměťovou kartu použijete. Nejen proto, že v případě poškození dat jste na tom podobně, jako když zapomenete film ve vývojce. Na druhé straně je podstatná i rychlost karty a v neposlední řadě i její mechanická odolnost. Tato vlastnost není problematická především u Compact Flash, protože ty jsou obecně mnohonásobně předimenzovány. Jak praxe ukázala, nemusí tomu tak být například u karet SD, které se nám v začátcích testů podařilo mechanicky poškodit. I tady jsme tedy zvolili práci s jednou značkou, konkrétně Apacer. Ukázalo se že to u karet není jen o penězích. Apacer je spíše v nižší cenové hladině přesto během dlouhodobých testů nedošlo k sebemenšímu problému. Chcete-li pracovat dostatečně rychle a zvláště při delších sekvencích je velmi důležité zvolit karty disponující vyšší rychlostí. Ideální jsou ty označené 150x v případě větších kapacit pak class 6. Samozřejmě ideální  jsou velké kapacity 2 a více giga. Extrémně velké karty mají však také  nevýhodu. Nejsou tak přehledné a zvláště při fotografování při menším rozlišení.

Filtry

Pro někoho zdánlivá maličkost. Filtry však mohou v některých situacích zásadním způsobem pozitivně ovlivnit výslednou fotografii. Mají několik funkcí od čistě mechanické ochrany objektivů přes obrazové efekty až po zdůraznění či potlačení některých částí snímku či části barevného spektra. Zkoušeli jsme více variant. 



Nejvíce se nám líbily precizní  filtry B + W  německé firmy Schneider Krreuznach.Vynikají dokonalou přesností výborným multicoultingem  a skvělým povrchem s úpravou proti mechanickému poškození. B+W byly prvním filtrem který začal používat systém MC /multicoulting/ a vícenásobným ochranným ovrstvením filtrů  proti oděru /MRC/. Touto kombinací která výrazným způsobem zvýšila optické vlastnosti filtrů se dostala tato značka na světovou špici kde je dodnes. Filtry však nevynikají pouze precizními vrstvami ale i výborným homogenním sklem německé firmy Shott. Také materiál ze kterého je vyrobena objímka je odlišná od většiny konkurenčních produktů. Je vyrobena z mosazi, která je měkká, díky čemuž nedochází  „k zakousnutí „ závitů do objektivu a šroubování filtrů je plynulejší.

Druhou značkou, kterou jsme v této oblasti vybrali,  je také německá značka, tentokrát Doerr. Není sice tak proslavená jako B+ W, ale i její produkty jsou velmi zajímavé především v oblasti poměru cena výkon. To platí nejvíce v oblasti UV i polarizačních filtrů. Především filtry této značky, které jsou označené DHG neboli Digital High Grade jsou velmi dobře zpracované a za velmi přijatelné peníze. A to v některých případech stojí i trojnásobně méně než ty absolutně nejlepší. 

Nejpoužívanější filtry 

UV filtry jsou běžně používány jako ochrana objektivů před mechanickým poškozením kromě toho jsou ideálním řešením pro blokování UV záření  především pro fotografování krajiny, či v horách. UV filtry odstraňují namodralý nádech a fotografie s nimi pořízené jsou. 

Polarizační filtry
Redukují reflexy na elektricky nevodivých materiálech jako jsou například sklo, umělé hmoty či laky a výrazným způsobem zvyšují sytost barev. Pro digitální fotografii se hodí především cirkulární polarizační filtry protože negativně neovlivňují senzory měření TTL a autofokusu.

Přechodové filtry neboli  graduální se používají na ztmavení pozadí, nejčastěji oblohy nebo i jiné části snímku. Další možností je například prokreslení mraků nebo zdůraznění různých nálad.

Efektové filtry umožňují různé efektní jevi které jsou způsobeny záměrnými vadami povrchu skla. Nejznámější jsou „hvězdičky“ většinou čtyř či šestiprvkové.

Změkčující filtry Zvýrazňují romantiku snímku. Dodávají snímkům jemný závoj a měkkost bez výrazného potlačení ostrosti.

Baterie originál či nikoliv?

Určitě to znáte. Fotíte „ostošest“ nejlépe s integrovaným bleskem a najednou ejhle. Baterka je vybitá. Druhou nemáte, protože náhradní je drahá. Máme dva typy. Prvním je zjištění jaké články dává do baterie vámi vybraná  alternativní  značka baterií. Naše dlouholeté zkušenosti ukazují, že  pakliže jsou od renomovaných výrobců není problém kupovat od tohoto dodavatele a je možno očekávat, že nebudou mít výrazněji odlišné vlastnosti od originálů. Ušetříte podle modelu i o 50 i více procent. Když ale narazíte na baterie za třetinu či čtvrtinu ceny,  je velmi pravděpodobné, že v sobě ukrývají levné čínské články a riskujete například i zničení fotoaparátu. Největší zkušenosti máme s tradiční českou značku Avacom a to například u baterií na Nikony, Canony a Panasonic. U všech testovaných baterií o stejné kapacitě nám vykazovaly shodné vlastnosti s originálem i po dvouletém používání.

Máme však ještě mnohem  levnější řešení. Univerzální dobíječku pro všechny digitální fotoaparáty, kde vyměníte pouze redukci na patřičný model. Její kouzlo spočívá především v adaptéru na dobíjení v autě. Není to řešení ideální, ale v mnoha případech zcela dostačující.

Hity digitálního nebe  

V posledních letech došlo na trhu digitálních fotoaparátů k poměrně k dramatickému vývoji. Nejen, že se nové modely výrazně vylepšily a zásadním způsobem narostly i pixely, ale výrazným vývojem k lepšímu prošly i ceny. Zatímco ještě před pár lety průměrná digi zrcadlovka stála okolo padesáti tisíc, dnes se velmi dobré pohybují kolem dvaceti. A co je největším hitem?

Canon 400 D 

Zrcadlovka, za „dobré peníze“ nabízí uživateli  10 megapixelů  . Využívá všech objektivů Canon EOS a stejně tak i objektivů alternativních výrobců. V současné době je 400D nejlevnější plnohodnotnou digitální zrcadlovkou s  největším příslušenstvím na našem trhu. Na rozdíl od svého hlavního konkurenta  Nikonu D40X  umožňuje plnohodnotné používání všech objektivů své vlastní značky , ale například  i všechny Tamrony a Sigmy. 

D 400 je fotoaparát určený především amatérům, dá se s ním však pracovat i v náročných podmínkách.  Nemá horní stavový displej hodnoty se  kontrolují na 2,5 palcovém zadním displeji. Kruhový programový ovladač je umístěn vpravo nahoře mezi hranolem a spouští. V  dosahu prstů pravé ruky jsou umístěné i další nejčastěji používané funkce, jako je například korekce expozice, zvolené body autofokusu a ovládání expozičního roleru. Paměťovou kartu řešil Canon profesionální  Compact flash.   Baterie NB-LH o napětí 7,4V a  kapacitě 720 mAh  je dle našeho názoru poddimenzovaná, zvláště když častěji používáte blesk.

 400 D je prvním Canonem s automatickým čištěním čipu. Domníváme se, že jedinou slabinou jinak velmi dobrého fotoaparátu je setový objektiv dodávaný ke „čtyřstovce“.  Nám se „čtyřstovka“ nejvíce líbila v kombinaci s Tamronem  18-250mm. Je jen o trochu větší než setový Canon, avšak  jeho rozsah je nesrovnatelný, také obrazová kvalita je velmi dobrá. Za necelých 30 000 Kč tímto setem získáte velmi univerzální sadu, se kterou můžete fotit komfortně v podstatě takřka vše. 
(celý test najdete zde)

Výhody: rychlá spoušť, systém automatického čištění čipu, profesionální paměťová karta,  procesor z profi foťáků.
Nevýhody: občasná nutnost restartování systému, malá kapacita baterie

Nikon  D80

Vynikající zrcadlovka 10Mpx od Nikona. Má velký 2,5 palce displej, světlý a velký hledáček. Na rozdíl od D40x má v bajonetu přenos pohonu autofokusu pro objektivy bez vlastního motoru. Velmi dobrá je i po ergonomické stránce. Tak jako s Canonem 400 D i s tímto modelem jsme letos pracovali v deseti evropských  zemí. Velmi dobře je zde například vyřešen bateriový grip, který může pracovat jak s dvěma běžnými EN-EL 3e  nebo s adapterem pro 6 „tužkovek“. Podle mého názoru je „osmdesátka“  skvělá až na jednu, věc. Nemá tak  jako i její předchůdce D70 aretované volící programové kolečko. Při fotografování s prioritou clony či času se při vyjímání  z tašky velice často otočí do polohy „manuál“ a musíte  tedy nastavení stále kontrolovat. Neuchvátilo nás ani podlehnutí  trendu  SD pamětí, které se dle nás svou minimální robustností hodí spíše tak akorát do mobilů. Jen pro zajímavost, zatímco Compact flash se v redakci, nezničila za léta ani jedna, u  SD za posledních půl roku to byly dvě paměti a to při naprosto běžném používání.Což asi není náhoda.

Setové objektivy používá D80 dva.  Na rozdíl od, dle našeho názoru, ne zcela „zářivé“ 18-135mm AF-S DX je k dispozici i velmi dobrý setový 18-70 AF-S DX, který je dostatečně robustní a má i velmi dobré optické vlastnosti. Také D 80 může využívat plnou škálu značkových objektivů včetně těch  se stabilizací VRII, která patří k absolutní světové špičce. Snad nejzajímavější u osmdesátky jsou vzácně vyvážené vlastnosti. Má vše, co by dobrá zrcadlovka měla mít. Jediné, co by mohlo zhýčkaným uživatelům vadit, je absence antiprachového filtru. Nikon D80 vyniká velmi dobrým barevným podáním.

Výhody Vynikající světlý hledáček, Velký přehledný displej
Nevýhody Při manipulaci se může nechtěně pootočit s nearetovaným programovým voličem

Olympus E 510 

Nástupce oblíbeného modelu E-500 s novým vestavěným stabilizátorem obrazu. Rozlišení 10 Mpx, tedy současný standard ve špičkových zrcadlovkách této kategorie. Model je vybaven i živým náhledem a u Olympusu již standardně antiprachovým filtrem. Zatímco Canon 400D a Nikon D80 jsou typickými představiteli systémů stabilizace objektivů, Olympus E- 510 je v tomto testu  prvním představitelem s mechanicky stabilizovaným čipem. Se vším co s tím souvisí. Tedy především s nižšími náklady na stabilizaci. 



Stabilizované „tělo“ umožňuje pracovat se všemi běžnými a tudíž i levnějšími objektivy, od širokoúhlých až po dlouhé telezoomy. Na druhé straně stabilizace objektivů obecně vykazuje lepších výsledků o jeden až dva stupně, což jsme si ověřili i při tomto testu. Chceme-li mít proto například jeden  objektiv s maximální účinnou  stabilizací, pak je asi lepší se poohlédnout po Canonech nebo Nikonech. Vyhovuje-li vám více, že sice stabilizujete  pouze o dva maximálně tři stupně , ale na všech používaných objektivech, pak je Olympus E-510 představitelem takřka ideálního řešení. Ostatně Olympus se od ostatních   jmenovaných modelů liší ještě jednou zásadní věcí. Velikostí čipu  který je výrazně menší než obecně používaný DX a má  koeficient /ekvivalent ke kinofilmu/ ohniskové vzdálenosti 2,0. Zatímco u DX zrcadlovek je to 1,5 respektive 1,6 u Canonu . To má samozřejmě kromě nevýhody malého čipu i nesporné výhody. Menší a lehčí objektivy a dvojnásobné přiblížení při stejné ohniskové vzdálenosti. Nadto je přístroj velmi kompaktní a má menší hmotnost.

Výhody
Tradičně velmi kvalitní objektiv Zuiko  Dvě alternativy paměťových karet, velký displej
Nevýhody
Pouze tři zaostřovací body autofokusu

Olympus neúnavný průkopník

Zatímco většina digitálních zrcadlovek vsadila na formát DX, Olympus stále rozšiřuje svůj standard 4/3 a to nejen v oblasti poloprofesionálních modelů, ale i v ryze profesionální třídě. Určitý handicap menšího čipu je zde, jak již bylo řečeno, řešen nekompromisní konstrukcí objektivů, která je postavena /na rozdíl od objektivů pro běžnou analogovou fotografii/ na maximálně kolmém dopadu světla na čip. Tím se získá velmi ostrý a kvalitní obraz i na menším čipu. Toto řešení má dvě zásadní výhody. Jednou z nich jsou výrazně menší a mobilnější objektivy což je podstatné především u dlouhých ohnisek. Druhou neméně důležitou výhodou je dvojnásobný koeficient ohniskové vzdálenosti. Tedy například potřebuji li fotografovat v horších světelných podmínkách objektiv na který potřebuji u kinofilmového přístroje objektiv o ohniskové vzdálenosti 400 mm, u DX formátu mi bude stačit „třístovka“ zatímco u zrcadlovek Olympus to zvládnu s objektivem 200 mm. Pakli že zvolím například světelnost 2,8 pak jsou výhody jasné na první pohled. Zatímco objektiv 400/2,8 stojí více než 150 000 Kč, pak třístovka stojí zhruba polovinu a 200/2.8 má z tohoto pohledu cenu doslova lidovou. Dříve byl trochu problém s širším sortimentem zvláště levnějších objektivů  jiných značek pro Olympus  jak je tomu například u Nikonu Canonu či  Pentaxu  /Tamron Tokina Sigma a další .Dnes je to jinak. Mimo rozsáhlý sortiment vlastních objektivů ZUIKO jsou k dispozici nejen Sigmy, ale také objektivy Panasonic či Leitz. Tedy výběr opravdu dostatečně reprezentativní. To, že to nejen Olympus myslí se systémem 4/3 opravdu vážně, je patrné nejen ta tom, že na stejné bázi vytváří své nové zrcadlovky i další významný hráč na trhu Panasonic, ale především i fakt, že Olympus v minulých dnech představil i zcela nový profesionální fotoaparát E3, který se pyšní hned několika absolutními rekordy, mimo jiné v rychlosti autofokusu, či v oblasti špičkové stabilizace „těla“ Ostatně není to z historického hlediska žádné velké  překvapení, protože značka Olympus je v oblasti digitální fotografie jeden z nejvýznačnějšíh průkopníků. Pamatuji na doby, kdy Canonům či Nikonům se ještě o digitálních fotoaparátech za „normální  cenu“  ani nezdálo a Olympus již vesele prodával na tu dobu vynikající  digitální foťáky Camedia. Také naše  redakce úspěšně používala  dva modely této řady. I pozdější  byly  Olympusy velmi vyhledávané tentokrát jako Cammedia E10 a E20, a to i přesto, že v tu doby ještě neměly výměnné objektivy. 

  Text a foto Petr Řezáč

V příštím díle: test digitálních zrcadlovek - pokračování, horké novinky, tašky a batohy pro vaše miláčky.