Zahradní technika

Bubnové sekačky na přerostlou trávu

Aktualizováno: 25.07.2011

Tráva u domu bývá sekána celkem pravidelně rotačními sekačkami. Jak ale posekat přerostlou trávu a plevel? Tento problém může celkem snadno vyřešit bubnová (disková) sekačka.  Její použití je vhodné i na velkých plochách, tam kde trávu sekáte třeba jen dvakrát, či třikrát ročně. Sekaná plocha nemusí být ani úplně rovná.

Do testu jsme zařadili bubnové sekačky, které jsou k dostání na našem trhu, se šíří záběru cca 60 cm a výkonem benzínového motoru 5,5 až 6,5 HP. Testované modely nejsou určeny pro profesionální použití.

Jak jsme testovali
Při testu jsme sekali trávu vysokou cca 140 cm. Sekaná louka byla částečně zarostlá plevelem a místy vykazovala i různé terénní nerovnosti. Zajímalo nás , jak si stroje s těmito náročnými podmínkami poradí. Především, zda výkon motoru zvládne i velmi hustý porost, jak si kola a žací ústrojí poradí s terénními nerovnostmi a jak se celkově sekačka při práci ovládá. V neposlední řadě nás zajímala bezpečnost při sekání a snadné startování motoru. Po praktickém testu byly „bubnovky“ podrobně pohlédnuty v dílně, abychom tradičně zhodnotili technické a dílenské zpracování. Protože bubnovky často pracují v opravdu náročných podmínkách a pod vysokou zátěží, zaměřili jsme se v této části testu na konstrukční řešení nejvíce namáhaných součástek, tedy především komponentů žacího ústrojí, pohonu bubnu a pojezdu. Všechny modely jsme zvážili, protože se nám zdálo, že deklarované hodnoty neodpovídají skutečnosti. Jejich skutečnou hmotnost jsme ověřovali s náplní oleje a benzínu, bez boční řádkovací plachetky. Největší odchylku + 9 kg jsme zjistili u modelu Vari. Posuzovali jsme také, jak snadno lze sekačku složit do přepravní polohy a připravit na převoz v osobním autě. Tuto vlastnost ocení především ti, kteří musí stroj na místo pokaždé přepravovat.

Při testu jsme zjistili, že modely, které byly osazeny motorem Briggs&Stratton, vykazovaly podstatně nižší vibrace při práci, než stroje osazené motorem Honda, což nás do jisté míry překvapilo. V tomto testu měl „Briggs“ navrch také při sekání a například i při spouštění žacího talíře, kdy jsme nemuseli dávat takový pozor na jemnou manipulaci s ovládací pákou jako u Hondy, která při méně citlivém zacházení zhasínala.

Ke společným vlastnostem všech testovaných modelů patří, že ovládání bubnu a pojezdu je řešeno odděleně, samostatnými pákami. U všech strojů lze nastavit výšku madla, nejkomfortněji u testované Perly. Všechny modely mají mezi zadními koly ochrannou gumovou zástěrku, která chrání nohy obsluhy před odlétávající trávou. Všechny jsou také vybaveny postranní řádkovací plentou. Spodní volně otočný disk neboli plaz, který je nezávislý na poháněném talíři s noži (někdy se setkáte s pojmem žabky), je v kontaktu se sečeným terénem a určuje tak i výšku strniště. Pokud tento disk neodpovídá svým obvodem rozměrům žacího talíře, což byl z testovaných modelů pouze případ Dakru, může v případě nerovností docházet k přímému kontaktu nožů s terénem. V důsledku toho pak při práci odlétává od rotujícího talíře s noži zemina a to i směrem na obsluhu, z čehož jsme byli nemile překvapeni.

Olga Kábová