|
Zatímco
v Čechách ten správný skútrový boom teprve
pomalu přichází, v západní Evropě mají tato
„přibližovadla“ oprávněně pevné místo na výsluní
již léta. Tomu samozřejmě odpovídala i struktura
letošního druhého ročníku Intermotu.
Skútrů
zde bylo nejen „mraky“, ale i novinek bylo nepřeberné
množství. O nostalgickou atmosféru se zasloužilo
„První německé muzeum skútrů“, které umístilo
ve Východním vestibulu nádherné exponáty skútrových
pradědečků. Zvláště legendární Vespy proslulého
Piaggia působily takovým dojmem, jako první vozy
Rolls-Royce či Daimler Benz na autosalonech.
Dá
se říci, že kdo něco v této oblasti znamená,
nemohl chybět. Nechyběli však ani ti, kteří zatím
„slavní“ nejsou, a touží o co nejdůstojnější
roli v nejbližší budoucnosti. A jaký je trend?
Zcela jasný. Všichni výrobci se tlačí do větších
kubatur, všichni posilují komfort. Světová premiéra,
Piaggio X9 s „pětistovkovým“ motorem, je absolutní
špice.
Totéž
se však dá říci i o Yamaze Tmax 500 či šestistovce
Honda Silver Wing. Ve stejné kategorii připravily
novinky i Malaguti či Kymco.
V pohodě
však mohou být i konstruktéři Suzuki. Ti totiž mají
svého velkoobjemového Burgmana již delší dobu na
trhu. A vývoj jim dává za pravdu, že se vydali správnou
cestou. Ověřili jsme si to při testovacích jízdách
nejen na Intermotu, že Burgman jako správný
nadčasový stroj snese v mnohém srovnání i s těmi
nejžhavějšími novinkami. K vidění byly i dva
zajímavé prototypy zatím neznámé firmy QJ. Oba s velmi
výrazným designem a čtyřtaktními stopětadvacítkovými
motory.
Vrcholí
i nasazení hi-tech skútrů BMW, které se postaraly o
komfort, o jakém se ostatním zatím může pouze zdát.
Od ochrany před nepohodou, přes vyhřívanou sedačku,
opěrku hlavy, čtyřbodové bezpečnostní pásy,
hydraulický stojan ovládaný z kabiny i další
neuvěřitelně propracované detaily. Podobnou cestou
se dali i pracovníci Benelli, tedy alespoň co se týká
některých konstrukčních prvků. Mezi oběma projekty
je však několik
zásadních rozdílů.
Zatímco zájemce o komfortní skútry si na množství výrazných
novinek nemůže
stěžovat, tvar klasických padesátek se v podstatě
nemění, a to platí i u stopětadvacítek tohoto typu.
Zde výrobci vylepšují většinou detaily, které
nejsou na první pohled dostatečně patrné. Vzhledem k unifikovanému
designu v této kategorii jsme však nezahlédli
nic, co by se zásadně odlišovalo.
Petr
Řezáč |
Z
obsahu
