Hobby a domácnost

Krájím, krájíš, krájíme – Test kuchyňských pomocníků

Aktualizováno: 17.02.2012

Na první pohled by se mohlo zdát, že elektrický kuchyňský kráječ je velmi jednoduché zařízení, na kterém se nedá nic zkazit. Redakční test překvapivě ukázal, že naopak mnohá, leckdy kompromisní řešení, vedou často k horším užitným vlastnostem. Ze šesti modelů jsme tak pouze dva mohli hodnotit jako velmi dobré. Na druhé straně spektra byl i model, který neměl v podstatě žádné vlastnosti, pro které by jej bylo dobré jej doporučit. A jaký by dobrý kráječ měl být? Tak především by samozřejmě měl co nejlépe krájet co největší množství surovin. Měl by bez problémů zvládat sýry o různé tučnosti. Být schopen vytvořit například velmi tenká kolečka „uheráku“ či dalších trvanlivých salámů. Poradit by si měl i se šunkou či uzeným. To však zdaleka není u kráječů pouze jen to podstatné. Velmi znepříjemnit práci vám může například zadrhávající „vozík“. Zde je podstatná především konstrukce a důmyslnost vlastního posuvu. V poslední době je trendem více zvětšovat prostor pro nádobu na nakrájené potraviny. Řezný kotouč u moderních konstrukcí mění své umístění a je umístěn stále výše od kuchyňské pracovní plochy. Ty nejlepší modely pak mají výrazně asymetrickou stavbu. Podstavec s horním dílem kráječe je spojen pouze v jedné části, plocha na umístění krájených potravin je „ve vzduchu“ a pod ní je komfortní prostor pro zasouvání i větších nádob na nakrájené produkty. Dalším trendem je nakloněná pracovní plocha, ta umožňuje menší přítlak na krájené produkty a zároveň nakrájené plátky padají pod menším úhlem do připravených nádob.

Jak jsme testovali
U všech testovaných modelů jsme se zaměřili především na sílu a kvalitu řezu zpracovávaných surovin. Krájeli jsme například 30% a 45% sýry. Podrobně jsme se zaměřili například na uherské a trvanlivé salámy. Právě tady byly rozdíly často velmi značné. Zatímco nejlepší modely vytvořily kolečka velmi tenká s minimálním rozdílem šířky jednotlivých plátků, jiné vůbec pravidelné jemné plátky s jednotnou silou po celém obvodu nebyly schopny zhotovit. Zajímala nás také konstrukce pohyblivých částí pracovní krájecí plochy (vozíku). I tady byl rozdíl. U některých bylo nutno vynakládat větší energii. Naopak některé vozíky měly v dráze velkou vůli, tedy vlastnost, která znesnadňuje vlastní krájení.

Petr Řezáč