Sport a zdraví

E- kola střední třídy

Aktualizováno: 07.06.2014

V minulosti  jsme se zajímali v našich testech elektrokol  především o modely,  které  pracují pouze s premiovými motory jako je například Bosch, Bionix či Panasonic . Z dílen těch nejprestižnějších  světových výrobců.  V tomto testu jsme se naopak soustředili na elektrokola ve střední cenové kategorii tedy od 30 do 45 tisíc korun. Modely v této třídě měly ještě před pár lety nevýhody oproti těm dražším především v oblasti pohonu. Motorové systémy byly často nespolehlivé, mnohdy naroubované na cokoliv co připomínalo jízdní kolo. Ani baterie nebyly  nic moc a dojezdy byly oproti těm  nejlepším  kratší. Nedostatečná  byla také oblast informování o stavu baterií a ujeté vzdálenosti .To se projevovalo i na českém trhu, protože dovozci upřednostňovali v této kategorii cenu před užitnou hodnotou. A tak nebyla kola vybavena měřením spotřebované energie a často ani rychloměry. Také hmotnost byla výrazně vyšší  a mechanické  osazení se skládalo většinou  z toho nejlevnějšího na trhu. Delší výlet tak skoro vždy připomínal ruletu a délka dojezdu byla vypočitatelná až po větších zkušenostech.

Lepší časy

To se však v poslední době výrazně mění. Ne že by v cenové relaci 30 až 45 tisíc korun byla kola vybavena pohonnými systémy světové  „top třídy“. Nicméně nové ikony, které vznikají dlouhodobým bezproblémovým provozem  se jim již pozvolna začínají blížit.  Ale co je nejpodstatnější. Například motory 8fun byly sice již léta na velmi dobré úrovni, ale když byly prodávány  bez špičkových řídících jednotek a dobrých displejů s dostatečným množstvím potřebných informací, nemohly své kvality dostatečně ukázat. A to se právě u těch nejlepších kol v této třídě výrazně změnilo. Zlepšily se podstatně jak řídící jednotky, tak u těch nejlepších modelů i zpracování informací o stavu baterie.

 

Jak jsme testovali 

 

Objektivně určit dojezdy je velice náročné, což platí ve všech kategoriích e-kol. Roli hraje značné množství okolností. Mezi nejdůležitější patří například hmotnost cyklisty, profil trati a především intenzita asistence. Vzhledem ke zmíněným důvodům jsme testy maximálních  dojezdů dělali spíše orientačně. Zde jsme byli příjemně překvapeni, že se  dojezdy deklarované prodejci převážně výrazněji nelišily od námi zjištěných. Naopak někdy byla realita ještě o něco lepší. U některých modelů však docházelo k problémům s přesností měření. Některá kola ukazovala brzy poslední čárku plnosti baterie. Na tu ale testující ujel například dalších 15 i 20 kilometrů. Tedy orientace ne zcela dobrá. Druhou částí byl ostrý test. Ten měl odhalit pouze to, který model má lepší faktickou výdrž než soupeř. Proto, abychom eliminovali různou konstrukci, jsme tento test provedli tak, že všechna kola byla nastavena na maximální asistenci. Jelo se na zvlněném okruhu 25 km po cyklostezkách. Druhá část testu probíhala systémem k.o. na 15 kilometrovém horském okruhu s velkým převýšením.

 

I u „motoráku“ je vybavení důležité

 

Dále nás zajímala stavba a kvalita mechanických částí. Zde byly rozdíly opravdu značné. Ty nejlepší modely v testu mají velmi kvalitní  hydraulické brzdy, dobré přední odpružení, velmi solidní převodové systémy či  kvalitní baterie. Oproti tomu nejhorší model v testu nemá ani rychloměr a mechanické díly nejlevnější možné. Většina osazení Shimano SiS či Acera. U kola za 29 900 Kč by tento poměr cena výkon byl špatný i před několika lety.