Clio III - stále větší a větší

Tak jako v  roce 1991 zvítězilo Clio I. v nejprestižnější soutěži „auto roku“ tak  i současná „trojka“ dosáhla stejného ocenění. Sice ne s tak obrovským náskokem, nicméně v době, kdy konkurence ve třídě je mnohonásobně větší než tomu bylo v čase prvního Clia. Úspěch vynikající a vzhledem k řečenému možná cennější než ten první. I když se to může zdát paradoxní, v naší redakci skončil v naší soutěži model roku „až“ na druhém místě. To je však způsobeno pravidly našeho hodnocení. Na rozdíl od mnohých obdobných akcí v naší soutěži je vždy hodnocen ten který model v konkrétní motorizaci a konkrétní výbavě, a to vše v zásadním kontextu z cenou. Jedinou nevýhodou Clia tak byla dle našeho názoru  zbytečně vysoká cena, což však rozhodně nemění nic na faktu, že Clio III je vynikající vůz, který tak jako v minulosti jeho předchůdci již několikrát určuje cestu automobilů, a to nejen v dané třídě.

    

Jaké tedy je. Tak jak bylo řečeno již v úvodu opravdu narostlo.  Trojka atakuje hranici čtyř metrů a je větší než její předchůdce zhruba o 20 cm. Ještě výraznější pocit většího prostoru je znát v interiéru. Jsou zde spojeny velmi dobře dva aspekty. Zaprvé  vnitřní prostor je opravdu exaktně větší, zadruhé jde i o pocity. Nové Clio je kostruováno tak, že se v něm cítíte jako v automobilu o třídu výšším. A to nikoliv pouze po usednutí do interiéru, ale také při jízdě. A to mimo jiné i  vzhledem k velmi tichým motorům této značky. K tomu přispívá i přístrojová deska z příjemných a kvalitních materiálů, vždy velmi zdařilé barevné kombinace i proslulý komfort ovládání, kterým se renault již po léta vyznačuje.  Dobře stavěné sedáky dovolují i absolvování delších vzdáleností bez větší únavy. Ke komfortu přispívá i dobře do ruky padnoucí volant a přehledné palubní přístroje.  Ty sice nejsou ani tvarem či technikou  nikterak převratné, nicméně svou jednoduchostí  logickým uspořádání i dobrou čitelností jsou velmi dobrým pomocníkem řidiče.

         

Na palubní desce nechybí ani řešení které se již v minulosti mnohokrát osvědčila. Například již legendární systém odděleného rádia s informačním displejem mimo, blíže k zornému poli řidiče s ovládáním  zabudovaným do levé části sloupku. Tedy klasika Renault, která  je nejen osvědčená, ale  dle našeho názoru i bezkonkurenčně nejlepší. Při mnohonásobném srovnávání, které jsme v redakci během let mnohokrát průběžně hodnotili, vítězí pohodlím a jednoduchostí výrazně  nad ostatními systémy. Klasické ovládání i kontrola na pohyblivé části věnce je v některých situacích, zvláště například v zatáčkách doslova kaskadérská záležitost. Také mnohem „přítulnější“ ovládání v horní části na pevném věnci Citroenu C4 je sice mnohem lepší, ale jak praxe ukázala pro většinu řidičů méně komfortní než ovládání prostředníčkem či prsteníčkem pod volantem. Je to více méně dané vzhledem k anatomii držení a právě s volantem.

Komfort jak ve velkém autě

Zatímco „dvojka“ byla vhodná především jako druhé auto do rodiny, nebo pro ty co se do ní zamilovali díky její atypičnosti, trojka je o tolik prostornější že může být pro menší rodiny i alternativou Meganu. Především proto že délkou je  přesně uprostřed mezi Meganem a Cliem II.   Může však  být především výborným univerzálem pro město i menší a střední vzdálenosti. Hlavním rysem nového modelu je potržení identity s ostatními renaulty a ústup od radikálnosti. Především atypicky klidná zadní částí vozu je výrazně vzdálená od krátkého Meganu či Clia II. Dle našeho názoru je to velká škoda. Zatímco tvář „dvojky“ či Megana je tak výrazná, že si tyto modely prostě s ničím splést nemůžete, trojku při povrchním pohledu z některých úhlů bez problému. Také interiér se výrazně podobá nejen ostatním modelům ale světovým trendům. Zatímco na rozdíl například od koncernu VW, kde se většina interiérů poslední léta výrazně podobala u Renaultů byla vždy „volnost“ vždy výrazně větší. Nejsem si proto zcela jist zda tento poslední „unifikační trent francouzské automobilky je to pravé.

Pravdou však je, že výrazné zvětšení prostoru zvýšení komfortu poskočilo o tolik, že je možno mu onen nudnější výraz  odpustit.

Motory

Osvědčené, kvalitní, bezproblémové. Tak by se stručně daly shrnout vlastnosti současných pohonných jednotek pro tento model. Nás však nejvíce opět zaujal dnes již klasický cDi 1,5 známý především z předchůdce. Nového Clia Tento motor známe  velmi dobře. Celkem jsme s ním urazili již více než 80 tisíc km bez naprostého problému. Zde oproti „dvojce“ je o trochu více načipován čímž nový těžší model srovnal dynamické vlastnosti se svým předchůdcem. Tato „jednapětka“ jak máme možnost se soustavně přesvědčovat v jednom z našich redakčních vozů patří k absolutní špičce ve své třídě. Motor tichý neobvykle pružný a velmi málo žravý i ve vysokých rychlostech. A jak u Clia II tak i u „trojky“. Dynamikou i celkovým chováním si je zvláště jeho silnější variantě snadno splést s větším bratříčkem cDi 1,9 či 2.0.

Výbava a novinky

Jestli Clio opravdu něco zásadně odlišuje od aut ve třídě, pak je to především jeho schopnost „koukat“ za roh. Konstruktéři se zde pravděpodobně inspiroval Citroenem DS 19, který již byl tímto pozoruhodným systémem vybaven již před mnoha lety. I když způsob provedení je jiný, stejný je výsledek. Zatímco dvě světla svítí rovně na silnici v ose vozidla, druhý pár se při otočení volantu natáčí směrem do zatáčky. Rozšíří se tak osvětlená plocha a řidič získá lepší přehled i v aktuálním směru, který určí otáčením volantu, Klasikou je již také renaultova „ kreditka“ tedy karta, která ovládá bezdotykově otevírání vozu a umožňuje i automobil uvést do chodu. Za příplatek je možno zakoupit  autorádio s již shora pochváleným systém ovládání a odděleným displejem. Chybička se vloudí v případě když zaváháte a neobjednáte automobil již s rádiem. Jakékoliv dokoupení již v podstatě není možné a tak již navźdy, alespoň u tohoto vozu příjdete o popsané komfortní ovládání.

Jízdní dojmy

Pocit „většího“ auta, velmi dobré průjezdy zatáčkami, ve kterých se zbytečně nenaklání. Vůz se chová více méně neutrálně  podle motorizace a tím pádem i trochu odlišné hmotnosti přední části  se nám zdál dokonce v některých situacích lehce přetáčivý. Výrazně větší komfort oproti sportovněji laděné „dvojce“ nese sebou o něco méně klidnou jízdu v razantně projetých obloucích, což však může být dáno  mimo jiné i  použitými pneumatikami. Použitý elektrický posilovač může subjektivně snižovat  pocit menšího kontaktu řidiče s vozovkou, avšak tak jako i předchozí. To však stejně jako zmíněný neklid v průjezdu platilo jen na samé hranici fyzikálních možností. Při běžné jízdě je chování vozu výborné a umožňuje řidiči i cestujícím výrazný pocit klidu a bezpečí. Přestože by se nikdo při jízdě neměl spoléhat na výborné vlastnosti pasivní bezpečnosti určitě k  dobrému pocitu přispěje i fakt, že nové Clio bylo ohodnoceno pěti hvězdičkami v testu crashtestu EuroNCAP.

Na závěr 

                                                                                               Petr Řezáč