FUJIFILM  FinePix S1 Pro
aneb super úspěch na „digitální“ frontě

To, že firma Fuji vyrábí špičkové filmy, je zpráva nudná, protože to každý ví. To, že dělá výborné digitální fotoaparáty, to se ví o trochu méně. To, že její poslední profesionální stroj FinePix S1 Pro je momentálně absolutní světová špička a přitom má velmi sympatickou cenu, to je velmi příjemné překvapení.

Super CCD s 3.4 milionem pixelů s možností velmi kvalitního dopočítání na 6.1 s rozlišením 3040 x 2016 bodů, to je hlavní deviza nového Fuji. Tímto rozlišením   dosáhl model S1 Pro pomyslného překročení rozlišovacích schopností klasického filmového materiálu, které je zhruba na ekvivalentu 5 milionů bodů. To však zdaleka není všechno. Na rozdíl od většiny „tříapůlmegáčů“ má tento všechny profesionální funkce jako dospělý „klasik“. Výměnné objektivy, expoziční programy s prioritou času, clony s automatikou nebo manuálním nastavením. Bajonet Nikon F pak umožňuje používání špičkových klasických autofokusových objektivů. Pro uložení dat je k dispozici slot pro SmartMedia, CompactFlash i IBM Microdrive. Také rozpětí závěrky je více než dostatečné. Fotoaparát pracuje s časy od 1/30 až 1/2000 sekundy. Další velmi zajímavou vlastností je velká citlivost nového super CCD čipu. Zatímco v současné době je u většiny digitálních přístrojů standardní ekvivalent citlivosti 100 ASA, u Fuji S1 Pro je to ekvivalent 320 ASA. To je důležité zejména proto, že použití větší citlivosti je vždy tak jako u běžných filmů na úkor kvality. Rozdíl je pouze v tom, že zatímco citlivější filmy mají zpravidla větší zrnitost, u digitálu je to větší šum. Z toho vyplývá jedna zásadní věc. Má li nová S1 základ 320 ASA, umožňuje při obdobné kvalitě při stejných světelných podmínkách zaclonit o více než clonu a půl či o stejný ekvivalent zkrátit čas. Veškeré údaje v hledáčku jsou obdobné jako u běžných kvalitních zrcadlovek. Maximální rychlost snímání je jeden a půl snímku za sekundu. Přístroj je vybaven bleskem s ovládáním TTL. Mimo obvyklý displej pro kontrolou exponovaných snímků je zde ještě jeden, pro rychlou kontrolu nastavených funkcí. 
Prodlužovací ekvivalent ohniskové vzdálenosti ke klasickému kinofilmu je 1,5. Tedy umím-li dobře počítat, adekvátní ke kinofilmové širokoúhlé „osmadvacítce“ je zhruba „devatenáctka“. Pro kinofilm klasická základní padesátka při použití se S1 je lehký portrétní objektiv. To je samozřejmě velmi výhodné, především pro vysokou světelnost, která  je u těchto objektivů běžná, a to i přes relativně velmi nízkou cenu.  Ještě zajímavější je tato situace při použití se světelnými dlouhoohniskovými objektivy. Tak například použijete-li objektiv o ohniskové vzdálenosti 300 mm a světelnosti 2,8 který stojí zhruba 120 až 160 tisíc Kč, získáte ekvivalent „čtyřistapadesátky“, tedy  ještě o nějaký ten milimetr delší než „čtyřstovka“, která například od firmy Canon stojí 16 000 DM. Tedy tím, co dáte navíc za fotoaparát, zhruba 6 500 DM ušetříte na objektivech. Samozřejmě jedná se o ceny, které jsou stále ještě pro našince absolutně astronomické, avšak z hlediska nedávné minulosti, kdy profi „digi“ fotoaparáty uměly podstatně méně než S1 a stály kolem tři čtvrtě milionu Kč, stojí v rámci relativity S1 pouhý pakatel. Svým velmi dobrým poměrem cena/výkon bude pravděpodobně patřit k milníkům, díky nímž digitální fotografie masově zdomácní především v profesionální práci.

Petr Řezáč