|
Vyšlo
i v Lidových novinách 24.9. 2007
Tentokrát
necestujeme po Evropě, ale vydali jsme se do
Turecka, velmi atraktivní destinace pro české
turisty. Například letos by mnohé cestovní
kanceláře uvítaly více letů do Antalye, ale
musely se spokojit pouze s nasmlouvanými
chartery. Nebylo výjimkou, že při pokusu o
rezervaci pobytu na turecké riviéře jsme se většinou
dozvěděli, že pobyt je možné zajistit, ale
letadla jsou beznadějně obsazena. My jsme odletěli
s cestovní kanceláří Blue Style a jak se ukázalo
bylo to volba velmi dobrá. Nejen díky velmi zajímavému
hotelu a neméně pohodové lokalitě. Turecko stojí
za to vidět a je výbornou volbou zvláště pro
ty, kteří se rozhodnou odjet na dovolenou koncem září
nebo v říjnu. To zde nejsou již 40 ti stupňová
vedra, ale moře je stále teplé – má asi 27 0C.
Tedy zcela ideální pro prodloužení léta.
mešita
v Manavgatu se čtyřmi minarety je kopií Modré
mešity v Istanbulu
Hotel
Anitas Beach v oblasti Konakli, což je asi 10
km od známé Alanye byl přesně střižen podle klíče
„Chytrá horákyně“. Tedy nebyl ani malý, ani
velký, ani hypernový, ani starý, ani na samotě,
ani v místě přeplněném tisíci turisty,
prostě tak akorát. Velmi příjemně na nás zapůsobil
delegát, který vyprovázel všechny klienty až do
recepcí hotelů, kde byly ubytováni a kontroloval,
zda je vše v pořádku. Strava a starostlivost
personálu byla spíše nadstandardní a hodně přizpůsobená
evropskému stylu. To zdůrazňuji, protože pokud
od dovolené na turecké riviéře očekáváte něco
úplně jiného, než najdete v evropských
rekreačních oblastech, tak budete asi zklamáni.
„Vůni orientu“či jinou kulturu byste v Turecku
museli hledat mimo rekreační oblasti, protože v těch
je vše přizpůsobeno turistům, vše je nové a
kromě toho, že ve městech uslyšíte svolávání
muezzinů k modlitbě, tak mnoho odlišností
neobjevíte.
Alanya
a její dominta - osmiboká věž Kyzylkule (Červená
věž)
Všude
je spousta obchůdků se „zaručeně pravým zbožím
a oblečením světových značek“ (Česká
obchodní inspekce by se zde vyřádila). Pokud si
zboží v těchto obchodech chcete prohlédnout,
tak doporučujeme pevné nervy. Nikde nenajdete
ceny, pokud se na cenu zeptáte, tak vás obchodník
jen tak nepustí. Napřed položí obligátní otázku
„odkud jsi“ pak vám sdělí, že jste jeho přítel
a své zboží vám začne ukazovat a vychvalovat,
ale cenu stále neznáte. Když pak po delší době
má pocit, že svou nabídku předvedl dostatečně,
tak řekne na vaše naléhání cenu. Většinou je
značně vysoká a tady pozor. Sice se o tureckých
obchodnících říká, že čekají na vaše smlouvání
o ceně, ale to vždy neplatí. Dokonce se to liší
v závislosti na jednotlivých turistických
centrech. Například v historickém Side jsou
opravdoví „mazáci“ turistický ruch tu má
podstatně větší tradici než v nově
budovaných centrech. Také klientela je z velké
části odlišná protože v místních
hotelech většinou bydlí Němci, Angličané a
bohatí Rusové, a tak je laťka nasazena podstatně
výše.
Hotel
Anitas Beach, na obrázku dole pohled z terasy
Tady moc smlouvat nechtějí, pouze minimálně a
když si pak nic nekoupíte tak vás většinou
vyprovodí s pohrdlivou poznámkou. Je to dané
tím, že jsou zvyklí na bohatší  západoevropskou
či ruskou klientelu a ta často moc nesmlouvá a
pouze nakupuje. Jinak je tomu v Alanyi a ještě
lepší je zajet na periférii turistického ruchu.
Například u dražších věcí jako jsou koberce
či kožené
oděvy se smlouvá naopak téměř vždy a právě
tady zakusíte pravou tureckou atmosféru. Usazení
k čaji, smlouvání a usmlouvání ceny, která
vyhovuje.
My jsme v rámci reportáže zkoušeli
usmlouvat cenu ve dvou obchodech za kožené bundy.
Podařilo se jít na polovinu původní ceny, trvalo
to hodinu a pak – no nekupte to, když vám ten
milý obchodník věnoval tolik času a péče. My
jsme nakonec nekoupili jednou jsme ve finále
zjistili že obchodník stržen smlouváním
neregistroval, že nemá patřičnou velikost v druhém
případě se ukázalo, že nádherný hnědý beran
v jediném kusu na krámě má drobnou vadu, a
to část kožešiny zelenou. Zkrátka chcete-li
nakupovat, nebo si jen obchůdky prohlížet, tak se
obrňte trochou „hroší kůže“.
Skútry
Tak
jako
v celém našem seriálu, i tentokrát
jsme si půjčili na dopravu skútr . Poprvé jsme však
byli trochu zvikláni
zcela nekompromisním doporučením, abychom
to nedělali. Pravdou je, že již cesta z letiště
po více než stokilometrové trase napovídala, že
by to nemuselo dopadnout dobře. Turci jsou v dopravě
velmi svobodomyslný národ, což se zejména
projevuje totálním nerespektováním jízdních
pruhů. Dokonce mám pocit, že přerušovaná čára
je pro ně zásadním orientačním systémem a tak
ji chtějí mít pěkně uprostřed vozu. Také jízda
na červenou mě z počátku dostávala do
infarktových stavů. Nicméně později jsem byl
nucen konstatovat, že má jistou hlubokou vnitřní
logiku. Proč stát na červenou, když ve směru,
který má zelenou právě nic nejede. Když si na
tohle zvyknete přijde vám i docela
logické, že v protisměru na „čtyřproudovce“
jede proti vám autobus. I to má logiku, protože
jede pěkně u krajnice,
například pouhých tři sta metrů a další
přejezd na opačný směr je třeba až pět
kilometrů. A proč by si měl tak strašně zajíždět.
Zásadně však nedoporučujeme zkoušet v česku,
kde podobný počin může skončit až několika
lety v kriminálu. V Turecku mi to však nepřipadá
nikterak absurdní. Vozidlo v protisměru jede
často opatrně všichni jej tam očekávají a není
to vlastně žádný problém. Když mi delegát
barvitě popisoval potravní řetězec tureckých
silnic kde skútristi mají obdobnou šanci na přežití
jako zraněná rybka v hejnu žraloků, byl
jsem velmi blízko potupnému a ve vedru zcela
nevhodnému rentování auta. Rozhodla velmi
jednoduchá otázka „a vy jezdíte čím?“ na
motorce odpověděl delegát.
Je v Turecku druhým rokem a stále žije,
svitla mi tak naděje že mohu přežít také.
Vydal jsem se do spřátelené půjčovny, půjčil
si skútr a při respektování místních zvyklostí
a nutné dávky „odvahy“ jsme přežili.
Turecká
riviéra
 zahrnuje
oblast u Středozemního moře mezi městy Antalya a
Alanya a jejich okolí, jedná se tedy cca 150 km
pobřeží. Rozvoj turistického ruchu je zde asi
nejviditelnější z celého Turecka. Najdeme zde pětihvězdičkové
hotely, ale i hotely střední kategorie a penziony.
Také nesmíme zapomínat na historické památky,
ještě z dob antiky.
Metropolí
Turecké riviéry je město Antalya s letištěm a
velkým přístavem. Vzhledem k tomu, že má
milion obyvatel, tak je vhodná pro ty, co nehledají
klidná místa. Najdete v ní staré zrestaurované
město s Hadriánovou bránou. V centru starého města
stojí Yivli Minaret (Flétnový minaret) ve tvaru píšťal,
který se stal současným symbolem města.
Mimo turistické oblasti se některé ženy
koupou zahalené
Nejvyhledávanějším
místem k pobytu je Alanya a její okolí.
Alanya je vzdálená asi 130 km od Antalye směrem
na východ, je to město, které má 100 000 stálých
obyvatel a sezoně asi 450 000.
Alanya je nové město se širokými bulváry
a zelení. Koupat se tu můžete na proslulé písečné
Kleopatřině pláži nebo na východních oblázkových
plážích. Z historických památek tu mnoho
není, ale určitě nepřehlédnete osmibokou věž
Kyzylkule (Červená věž) a hrad (zřícenina) z 12
stol. s 6,5 km dlouhými hradbami. Pod hradem je
jeskyně Damlatas, jejíž klima je blahodárně působí
při léčbě astmatu – vstup do jeskyně je na
konci Kleopatřiny pláže. Další jeskyně si můžete
prohlédnout při lodních výletech. Zajímavý je
i přístav, který začíná přímo u Kizylkule.
Ceny
a bakšiše
Ceny
na Turecké riviéře se nám zdály poměrně vysoké,
rozhodně vyšší než například v Chorvatsku a o
Řecku ani nemluvě. Problémem je tu i to, že
prostě většinou nevíte kolik co stojí – tím
mám na mysli zboží, služby, jídlo v restauraci.
Musíte se zeptat a odpověď dostanete takovou na
kolik vás ohodnotí (a pokud máte na ruce plastový
hotelový náramek z all-inclusive, který
nejde sundat, tak je cena vysoká vždy). Platit zde
můžete v eurech, dolarech nebo tureckých lirách.
Tyto měny si můžete vyzvednout i v bankomatech
a když platíte, tak vám je vrácen obnos v příslušné
měně. Nutno však dodat, že Turci si trochu přizpůsobují
kurz, takže je nejvýhodnější vyměnit turecké
liry ve směnárně a platit jimi. Ale to zase nesou
obchodníci trochu nelibě, mají mnohem raději
eura nebo dolary.
Městečko
Side – hlavní nákupní ulice se „zaručeně
pravým zbožím“
Chcete-li
na dovolené vidět více než okolí svého hotelu,
tak pokud se nechcete přepravovat místním dolmušem,
který vám zastaví na mávnutí kdekoliv, tak vám
nezbude než si půjčit auto nebo skútr. Zde je
nejjednodušší požádat delegáta cestovní
kanceláře o zprostředkování. Také můžete využít
nabídky fakultativních výletů. Vzhledem k tomu,
že nemáte srovnání s jinými cenami, tak si
můžete myslet, že tyto nabídky jsou cenově výhodné
a pokud jdete do města a ceny zjišťujete sami,
tak se většinou dozvíte, že jsou velmi podobné.
Na jednu výjimku jsme však v Alanyi narazili
a nevěřili vlastním očím. Přímo naproti
muzeu, u východního konce Kleopatřiny pláže v ulici
Ismet Balci 1 sídlí agentura Wolf tour. Sice zní
německy, ale majitel je pravý Turek a prodává
jak fakultativní výlety, tak půjčuje auta a skútry.
Ceny má regulérně uvedeny na tabulích a všechny
jsou o cca 2/3 nižší než nabídky, které obdržíte
v hotelích od delegátů. Například rafting
u něj pořídíte za 11 euro, jeep safari za 13
euro, výlet na Pamukale za 20 euro, auto – novou
Dacii Logan si půjčíte za 25 euro/den, skútr za
11 euro/den. Pokud tedy budete chtít v oblasti
Alanye absolvovat výlet nebo si půjčit auto, tak
doporučujeme tuto agenturu, která nabízí stejné
služby za podstatně nižší ceny (telefon
je
+90 532 272 66 98).
Zvláštností
Turecka jsou také bakšiše. Jedete autobusem z letiště
a delegát vás při vystupování upozorní, že
zde je zvykem dát řidiči cca 1 euro spropitné,
pokud jste byli s jízdou spokojeni. Totéž
platí u výletů. V hotelu jsou kasičky, tzv.
Tip boxy téměř všude – na recepci, v restauraci,
u baru, u každého vchodu a opět se očekává, že
snahu personálu oceníte – taxa je 1 euro nebo 1
dolar. Pokud se vám nechce krmit kasičku při každém
projití, tak vám to personál hotelu, i toho kde máte
all-inclusive, dá docela najevo. Přestane vás
obsluhovat, nedonese sklenku vína, později odnese
špinavý talíř.
Z výletu Jeep safari
Ceny:
jsou
uvedeny v tureckých lirách (TRY) nebo eurech
1
euro = 1,74 TRY
1 TRY = 15 Kč
Cena
kompletního zájezdu od cestovní kanceláře Blue
style
– 8 dní, konec srpna, all-inclusive /1
osoba – 16 990 Kč + 1690 Kč letištní taxy +
360 Kč pojištění.
Cena
samostatné letenky – akceptovatelnou jsme
objevili z Vídně – Turkish Airlines 6 500 Kč
(vygenerováno přes systém www.kralovna.cz)
Doprava
po Turecku
Na
krátké vzdálenosti místní dolmuše – 1 – 2
eura
půjčení
auta – běžně od 45 euro / den (Wolf tour levnější
– viz text)
půjčení
skútru – od 20 euro/den – 50 ccm
benzín
– 2,90 TRY/l (43,5 Kč/l) – bezkonkurenčně
nejdražší, jaký jsme kde viděli
Výlety
Jeep
safari – 38 Eur
Pamukkale – 45 Eur
Alanya – Yacht trip – 34 Eur
Hammam (Turecká koupel) – 20 Eur
Lodní výlet Manavgat – 34 Eur
Z výletu Jeep safari - restaurace na řece
Dimcay
Restaurace
pivo
0,5 l – 3 Eur
voda – 0,5 l – 1,5 Eur
minutky, ryby – 12 Eur
kebab -
8 Eur
hamburger a pití – 8 TRY
příloha – 2 Eur
Obchody
banány
1kg – 2-3 Eur
broskve 1kg /1,8 Eur
hroznové víno 1kg/ 1,8 Eur
voda 1 TRY
pivo Efes 0,5 l 2,25 TRY
bageta – 1 TRY
vepřové maso 1kg/ 22 TRY
mléko 2,30 TRY
Nákupy
v turistických obchodech
Triko
„zaručeně pravé značky“ – 10 - 25 Eur
Kožená krátká bunda – 200 Eur (usmlouváno na
120 Eur)
Kožich s beranem krátký 350 Eur (usmlováno
na 200 Eur)
boty (žabky, kožené) 10 – 15 Eur
peněženka kožená – 25 Eur
Olga
Kábová
Petr Řezáč
foto Petr Řezáč
|
