|
Vyšlo
i v Lidových novinách 12.3. 2008
 Na
horách je dobré bydlet na strategickém místě.
Nejlépe uprostřed sjezdovky, či přímo u
lanovky. Jediným dopravním prostředkem se pro vás
pak stanou lyže či snowboard. Když jste od
sjezdovky dále, pak už není tak důležité,
zdali kilometr či deset, protože to nejprotivnější,
tedy nazouvání lyžáků a hledání místa na
parkovišti budete muset hledat stejně.
To
nám tedy v Nassfeldu, třetím nejpopulárnějším
středisku Rakouska, kde jsme byli ze zlínskou
cestovkou CK PK nehrozilo.
Nassfeld najdete na italsko – rakouských hranicích,
asi 50 km západně od Villachu. Jeho obrovskou výhodou
je jeho poloha. Kromě výborné dostupnosti (z
Prahy 7 hodin jízdy většinou po dálnici), je to
i jeho nadmořská výška – 1 500 m. Díky tomuto
umístění je zde dostatek sněhu (nejen na
sjezdovkách), takže i začátkem března, kdy jsme
Nassfeld opouštěli, zde vládla absolutně zimní
atmosféra, která zde stoprocentně vydrží až do
6. dubna, kdy zde končí zimní sezóna. Další výhodou
této části Alp je největší doba slunečního
svitu. Modrou oblohu tu spatříte mnohem častěji,
než kdekoli jinde v rakouských Alpách. Ne
nadarmo vás zde vítají cedule s názvem
Sonnenalpe. Lyžovat zde můžete na 110 km
sjezdovek. Pokaždé můžete zvolit jinou. Všechny
lanovky i vleky na sebe navazují. Najdete tu i
nejdelší alpskou lanovku. Vede z Tropolachu
(610 m n.v. na vrchol Madritsche (1 919 m n.v.) a
jedete celých 17 minut. Z jiného vrcholu vede
do Tropolachu nejdelší sjezdovka v délce 7,6
km a s převýšením
1 212 m.
V Nasfeldu se mohou lyže používat
opravdu jako regulérní dopravní
prostředek. Také plán lanovek svou hustotou předčí
síť metra či tramvaje a chcete li se dostat z místa
A na vzdálenější B musíte prostudovat kde a jak
přestupovat.
Nassfeld - dolní stanice jedné z šestisedačkových
lanovek. V pozadí penzion Alpenrose.
Penzion
Alpenrose, ve kterém jsme byli ubytováni, je umístěný
asi deset metrů nad stanicí šestisedačky. Je to
místo opravdu ideální. Na střeše lanovky jsou
lavičky pro unavené či občerstvující se. Přímo
v penzionu restaurační samoobsluha
s cenami na Rakousko velmi mírnými a
vedle hospoda „Kugel“, tedy koule, kam se již
tradičně chodí doplňovat především tekutiny.
Pro lingvisty dodávám, že v kouli se mluví
mimo jiné i dokonale česky. Tedy atmosféra i pro
našince zcela domácká. Máte-li touhu hovořit
mateřštinou nemusíte ani do koule, protože každé,
tak odhadem třetí čtvrté auto má českou poznávačku,
přestože vzdálenost
od nás je podle bydliště šest až sedm set
kilometrů. Cestovní kancelář zde má i stálého
českého delegáta, takže se máte vždy na koho
obrátit v případě nesnází. Vybírat můžete
i v dalších různých nabídkách ubytování a cenových
relací. Od apartmánů, přes penziony až po
luxusní hotely.
 Klasická
„sámoška“ neboli „lébensmittel“ je hned pár
metrů od koule a lanovky a tady můžete nakoupit
takřka v českých relacích. Když se vám zdá
něco drahé můžete si to jet koupit do sousední
Itálie, která je odtud pár kilometrů. Hraniční
čára je vlastně přímo v jižní části střediska
a připomíná jí pouze opuštěný předschengenský
hraniční domek a pár nápisů. To že jste na
italské straně však po kratší době vychutnáte
sami v míře vrchovaté. Zatímco na rakouské
straně stoupá relativně široká silnice mnoho
kilometrů, tady uzoučká asfaltka se střídajícími
se ochranými prvky - nic, patník , kus
svodidla, vede do hlubokého italského údolí.
Emocionálně opravdu zajímavé a nesmírně
mnohotvárné. Snad nejvíce mě zaujaly jakési malé
placky vystrčené bez jakékoliv ochrany nad
propastí vzdáleného údolí, určené pro nebožáky,
kteří by sem měli vjet, aby se vyhnuli
protijedoucím. S časovým odstupem musím říct,
že jsme měli velké štěstí, protože sněhová
nadílka přišla až pár hodin po našem návratu
a my jsme naštěstí celý úsek absolvovali po
suché silnici. Všechno je relativní, protože když
jsme se s domorodci dělili o naše neuvěřitelně
zkušenosti, nechápavě kroutili hlavou a
pochvalovali si jak tu cestu Italové dali krásně
dohromady. Nejbližší středisko na italské straně,
Tarvisio, je o mnoho níže než Nassfeld. Je na
strašně velké placce a v době naší návštěvy
tu nebyla ani památka po sněhu, tudíž působilo
na rozdíl od sousedních rakouských center
značně nelyžařsky. Dokonce lyžaři chodící
s lyžemi na zádech kolem pučících stromů
působili exoticky. Nic méně i zde se dá lyžovat
perfektně stačí pouze nasednutí do vajíčka a
vyjet horská sedla nad vámi.
Lyže
jako dopravní prostředek
V Nassfeldu
jsou opravdu všechny terény, které si můžete přát.
Mírné, prudké /těch je relativně méně/ členité,
bez boulí i s boulemi prostě všechno. Tak
jako i v dalších velkých a rozsáhlých střediscích
tu jezdí několik druhů lanovek. Tedy konkrétně
zde tři vajíčka a nepočítaně sedačkových
lanovek a kotvových vleků. Sníh je z velké
části přírodní a tedy se na něm velmi dobře
lyžuje. Zánovní lyže si můžete půjčit za únosný
peníz a nemusíte je tak vozit z domova. Díky
různým podmínkám si můžete ověřit nejrůznější
styly, techniky i disciplíny. Díky bydlení „na
sjezdovce“ se mi osvědčil tento systém. Ráno
první lanovkou tvrdé worldcupové obřačky. Na sněhu,
kterému se říká manžestr
/tedy první po rolbě/ je jízda naprosto úžasná,
velké oblouky klidné a výkonné lyže, prostě lyžařský
skvost. Po dvou třech jízdách slalomky umožní
pilovat razantní krátké oblouky. Tady záleží
na tom jaké je počasí. Když se hodně oteplí a
sníh změkne, pak je ideální jezdit na širších
lyžích univerzálních. Jak se opět ukázalo ty
nejlepší jsou dnes již tak dobré, že s nimi dá
jezdit v pohodě na všem, ale o tom zase jindy
v testech.
Ceny
v hlavní sezoně:
Ubytování:
Penzion
Alpenrose od CKPK s polopenzí, 2 osoby, 5 dní,
4 dny skipas – 22 420 Kč
Apartmány CKPK – pro 6 osob – od 4 450 Kč /noc
/apartmán
Skipas:
dospělí/
mládež a senioři (od 64 let) / děti (7-15 let) -
Eur
Od
9 hod – 37/ 30 /19
1,5
dne – 66 / 53 / 34
5
dní – 166 / 133/ 84
záloha
na skipas – 5 Eur
Lyžařská
škola:
BOBO
mini club – pro děti 3-5 let, od 9.45 – 15,30
hod
1
den – 49 Eur
5
dní – 184 Eur
dospělí
1
den (2,5 hod.) – 45 Eur
Petr
Řezáč
Olga Kábová
|
