|
Kde
se přes 200 let vyrábějí kytary
Oblast
Lubů (dříve Schőnbach) byla osídlena okolo roku 1100 a již
v v roce 1319 německý král Ludvík jmenoval Luby na
město. Počátky
houslařství na lubsku sahají s největší pravděpodobností až do konce
16. století. S rozmachem
hornictví ( těžba rumělky v Horních Lubech od roku
1520 ) přicházeli na lubsko nejen horníci, ale i hudebníci.
Výroba hudebních nástrojů byla doplňkovým příjmem v období
poklesu těžby. Toto období však není zdokumentováno, protože
v listopadu r. 1739 požár zničil město i městský archív.
Zachráněna byla pouze matrika z roku 1698. Nejstarší
dochované housle jsou v muzeu v Norimberku od Johana
Adama Pőpela z Brucku ( Mostek – lubská farnost ) z r.
1664. V archivu je veden nejstarší záznam o Eliasu
Plachtovi narozeném v roce 1690 v Mimoni, původní
povolání lesník, v roce 1723 je však již veden v matrice
jako houslař. Je zakladatelem velmi známého rodu Plachtů –
houslařů.
Koncem
16. a počátkem 17. století vysidlují protestanští houslaři
z lubska a kraslicka do Markneukirchenu a Klingentalu, kde
zavádějí „ ctihodné umění stavěti housle “. V roce
1677 byl v Markneukirchenu založen houslařský cech podle
vzoru lubského. V 18. století se v Lubech stavěly
kvalitní mistrovské nástroje, především jsou známy z toho
období rody Sandnerů, Hoyerů a Schusterů.
V 19. století již dochází k rozšíření
sortimentu. Plachtové se naučili v Budapešti stavět
kytary, od nich se je naučili i Loosové, Anton Prūller se
učil stavět kytary v Budapešti a ve Vídni, Anton Schäffer
se naučil ve Znojmě stavět citery. V tomto období již
dochází i k prohloubení specializace a dělby práce,
objevují se i první levné housle. V roce 1816 začíná
Christopl Mittenwald vyrábět první mechaniky pro basy a čela,
od něj se to naučil Josef Klier a rozšířil výrobu pro
citery, kytary a mandolíny. V roce 1815 začíná Johan
Fuchs s výrobou strun. Vzniká průmyslová výroba hudebních
nástrojů, manufakturní a především faktorský systém,
který existoval až do poloviny 20. století. Faktorský systém
spočíval v tom, že majitelé větších firem se stávali
spíše jen obchodníky. Zadávali drobným výrobcům ( spíše
rodinám ) práci. Prodali jim materiál nebo polotovary na
jednotlivé díly, které od nich pak odkoupili a prodali dalším
specialistům. Tak pokračovali až do zhotovení celého nástroje.
Export se ale z větší části prováděl přes zkušenější
Markneukirchenské obchodníky. Snaha o osamostatnění v obchodování
přetrvává až do konce století. Největšího rozmachu ve výrobě
hudebních nástrojů se Luby dožívají v 60. až 90. letech
19. století. Výroba je větší než v Markneukirchenu,
Mittenwaldu i Mirecourt ve Francii. Vedle průmyslové výroby však
v Lubech i nadále působí velmi dobří mistři houslaři:
Josef Anton Schfer, Egid Sandner, Johan Lutz, Fischer, Schaller,
Schuster, Klier, Stingl, Kreuzinger, Kőller, Winter. V Lubech
v tom období existovala i výroba harmonik a dechových
hudebních nástrojů, později však upadla.
 Na podnět výrobců hudebních nástrojů byla v roce
1873 založena hudební škola. Původně zajišťovala jen
teoretické a praktické hudební vzdělání, chápáno jako
nezbytná podmínka odbornosti budoucích hudebních nástrojařů
a výuku historie výroby hudebních nástrojů. V roce
1908 byla teprve výuka rozšířena o dílenské vyučování,
v roce 1911 byla teprve postavena budova hudební školy za
70 000,- Kč včetně pozemku a ústředního topení.
Používané dřevo na výrobu hudebních nástrojů bylo
zpočátku místní, lubský javor, smrk z Českého lesa,
později smrk ze Šumavy, javor z Karpat, Tyrol, Bosny a
Hercegoviny, exoty z Persie, Indie a zámořských států.
Dřevo v Lubech zpracovávalo několik pil, nejznámější
je rodina Fuchsů a Hoyerů. Doprava byla prováděna povozy,
později jen z Tršnice.
Rok 1900 byl významným zlomem v průmyslové výrobě.
V tomto roce byla do Lubů zavedena elektřina a 29.6.1900
rovněž železnice. Prudce se zvýšila výroba hudebních nástrojů
i zpracování dřeva. Počátkem 20. století v jednom
roce bylo na pilách zpracováno dřevo ze 300 vagonů o
nosnosti 10 tun. Převážně bylo toto dřevo ještě řezáno
ručně, vodní pohon měla jen Hoyerova pila. Obchod se dřevem
se hodně rozmohl, přířezy byly ve velké míře i exportovány,
především do francouzského houslařského centra v Mirecourt.
 Ohromného rozmachu zaznamenalo město v letech 1900
až 1914. Byla vystavěna hudební škola, hotel Císař rakouský,
obecní škola, elektrárna. Ve výrobě hudebních nástrojů v roce
1913 pracovalo 3000 lidí, dělníci ale za velmi skromné příjmy.
Export hudebních nástrojů byl především do Ruska, Anglie,
Rumunska, Itálie, USA, Argentiny, Srbska, Bulharska. V roce
1904 bylo založeno exportní družstvo „ Produktiv “, složené
ze 77 výrobců hudebních nástrojů. Rozmach hudebního průmyslu
v Lubech byl zastaven I. světovou válkou. K dalšímu
rozjezdu dochází až v roce 1920. V té době je
největším odběratelem Anglie se svými koloniemi. V roce
1921 pracuje v hudebním průmyslu v Lubech 4 500 lidí.
Dochází ke konjunktuře, v důsledku toho i ke slučování
malých dílen, zvyšování výroby, ale za cenu značného snížení
kvality. Vyrábí se velmi laciné housle ( i lisované desky ),
imitované jako staré nástroje, dovnitř jsou vlepované
cedulky s názvy známých mistrů houslařů ( Stradivari,
Quarneri, Amati, Steiner, Maggini atd. ). Toto období se
projevilo velmi negativně v posuzování lubských houslařů
a houslařství v Lubech vůbec.
V tomto období vzniká řada nových firem, které
však většinou zanikly. Mezi ně patří i v r. 1922 založená
firma CREMON. Již dříve zavedené firmy se rozrůstají, družstvo
Produktiv má již 400 svých zaměstnanců. Rozvoj hudebního
průmyslu v roce 1933 zasáhla hospodářská krize, v Lubech
bylo v té době 1 200 nezaměstnaných výrobců hudebních
nástrojů. K určitému rozmachu dochází v letech
1936 a 1937. Přichází však politická krize, rozmáhá se
zbrojní průmysl, výrobci hudebních nástrojů odcházejí do
armády, začíná II. světová válka.
6.5.1945 byly Luby osvobozeny americkou armádou. V té
době bylo v Lubech 5 tisíc místních obyvatel. Z vnitrozemí
přicházejí Češi, v roce 1945 jich zde bylo již 500. Město
Schőnbach je přejmenováno na Luby, majetek Němců zajištěn
včetně materiálů a vybavení pro hudební průmysl. V roce
1946 bylo v Lubech 252 výroben hudebních nástrojů, které
byly za války zastaveny nebo omezeny, nebo vyráběly bedny na
munici a zbraně. Jednalo se o domácké dílny, faktorské
firmy ( Produktiv, Kliera, Osmanek atd.), továrny ( Karl Hőfner,
Winter, Műller a další ). Firmy byly převzaty Prahou
jmenovanými správci, většinou pražští houslaři ( Dvořák,
Špidlen, Vávra, Prokop ), nebo zasloužilí antifašisté ( Bošek,
Fiala ). Pražští houslaři se neujali, protože vše řídili
z Prahy a sledovali především osobní zájmy -
zlatokopové. Byly zde snahy o sjednocování výroby, ale i o
její zrušení a přesunutí do Českých Budějovic.
17. října 1945 bylo založeno družstvo Amati,
sjednocující lubské, kraslické a plesenské výrobce. Hudební
průmysl tady ale neustále upadal, v Lubech již fungovalo
pouze 40 výroben. 18. března 1946 byla zřízena kolektivní
správa nad lubskými podniky. Na jaře 1946 dochází k odsunu
Němců, v Lubech však byli ponecháni specialisté.
K 1.1.1950 dochází ke znárodnění hudebního průmyslu,
v Lubech vzniká národní podnik CREMONA. Malé dílny
jsou soustřeďovány do větších provozů, do jejichž vedení
jsou postaveni bývalí majitelé, odborníci, nebo bývalí
schopní správci. To se projevilo jako velmi správné a bylo zásadním
důvodem, proč se hudební průmysl v Lubech udržel. Přesto
se ministerstvo stále snažilo tuto výrobu přestěhovat do Lišova
u Českých Budějovic, a to i s učilištěm. Tři roky
trvala konsolidace podniku, zlepšovala se mechanizace a
organizace práce, přecházelo se na průmyslovou výrobu.
Koncem 50. let věhlas CREMONY a Lubů oživili opět
mistři houslaři svými úspěchy na mezinárodních soutěžích
( K. Neudőrfer, J.Pőtzl, J.Vávra ). V roce 1958 byl n.p.
Cremona začleněn pod AMATI n.p. V 50. letech dochází již k nárůstu
produkce a uchycení na zahraničních trzích. V té době
je exportováno 67 % veškeré výroby. Lubské hudební nástroje
znovu nabývají svého dobrého jména. Růst poptávky si však
vyžaduje změnu dosavadního charakteru výroby, její soustředění
v jednu továrnu. Již v roce 1958 byla vypracována
první výhledová studie. Investiční náklad však neměl
dostatečnou návratnost. V roce 1959 však dochází k výraznému
zvýšení poptávky po kytarách. Již dříve postavená
skladištní hala je upravena na výrobu kytar pro 100 zaměstnanců.
V roce 1961 je zpracován nový projekt fabriky s jehož
výstavbou se počítá postupně do roku 1970, včetně městského
zázemí ( byty, školní a předškolní zařízení, rozšíření
obchodní sítě a služeb, internát a svobodárna ). 28.
listopadu 1962 obrovský požár zničil největší provozovnu
„Produktiva“, kde se vyráběly housle, a přilehlé sklady
přířezů. Obětavostí lidí byla již 14 dní po požáru
zahájena výroba v provizorních prostorách roztroušených
po Lubech. Vyhořelá Produktiva byla k 11.11.1964 zrekonstruována
na sklad hotových výrobků. Požár urychlil výstavbu nové
fabriky, začalo se v létě r. 1963
V roce 1965 byl veškerý hudební průmysl soustředěn
pod oborový podnik Československé hudební nástroje se sídlem
v Hradci Králové. Jeho odštěpnými závody byly Piana
Hradec Králové, Piana Týniště Harmonika Hořovice, Tofa
Albrechtice – hračky a pianové mechaniky, Varhany Krnov,
Amati Kraslice – dechové a bicí hudební nástroje, Cremona
Luby, Melodia – síť tuzemských obchodů, Musicexport –
zahraniční obchod, generální ředitelství v Hradci Králové.
Počátkem 60. let dochází v Cremoně k výraznému
poklesu pracovníků ( odchody do důchodu, další vlna vysídlení
Němců týkající se 100 zaměstnanců, malý počet učňů
). V roce 1964 jsou dokončeny první panelové domy, v létě
roku 1966 je dokončena výstavba internátu a svobodárny. Na základě
možnosti ubytování dochází k náboru pracovních sil z vnitrozemí.
V tom období přichází řada zaměstnanců především
z Moravy. Na Moravě ve Vápenicích u Hrozenkova byla také
v roce 1969 zřízena provozovna na výrobu strun.
Již koncem roku 1966 dochází k prvnímu stěhování
výroby do postupně dokončovaných nových hal, poslední stěhování
probíhá v září roku 1967. Slavnostní dokončení
fabriky bylo 26. října 1967. Spolu s výstavbou fabriky
byly řešeny i některé technologie ( stříkací linka
HACKEMACK ) , odsávání centrální vytápění a podobně. Přesto
se však jednalo v podstatě o přestěhování manufakturní
výroby do nových prostor. Doposud bylo zvyšování produkce
prosazováno extenzivními způsoby. Čím více prostor a lidí,
tím více výrobků. Koncem 60. let přichází do odštěpného
závodu CREMONA několik vysokoškolsky vzdělaných pracovníků.
Doposud zde žádní nebyli a výrobní provozy řídili
neodborníci, pekaři, cukráři atd. Toto období se vyznačuje
nástupem mladých odborníků z řad vyučenců a vysokoškoláků,
kteří se ujímají řízení fabriky i provozů.
70. léta znamenají výrazný nárůst výroby kytar ( v roce
1973 vyrobeno 80 000 ks ) ale výrazný pokles výroby smyčcových
hudebních nástrojů především vinou velmi špatné kvality.
Dochází však k výraznému intenzivnímu rozvoji, rozvíjí
se zlepšovatelské hnutí. Jeho důsledkem je řada změněných
technologií, nákup, vývoj a výroba nového strojního zařízení
( protahovací stroje, kopírovací frézky, leštičky,
hydraulické lisy, jeřáb, pásové kmenové pily, protahovací
brusky, mechanické opřádání strun, automatické leštění
kytar atd. ). Ve smyčcových nástrojích došlo k výraznému
zlepšení kvality bílé práce a zavedení nových
polyuretanových laků. Proto když došlo v roce 1975 k poklesu
poptávky po kytarách, zvýšil se odbyt houslí a ostatních
smyčcových nástrojů. Tento trend – jednou kytary, pak zase
housle se opakoval i v následujících desetiletích. V roce
1978 bylo vyrobeno 90 000 ks kytar a 17 300 ks houslí.
Produktivita práce vzrostla během 5 ti let o 18,2 %. Za svoje
výsledky byla Cremona několikrát oceněna státními vyznamenáními,
průměrný výdělek zaměstnanců se pohyboval nad celostátním
průměrem. Včetně učiliště měla firma v tomto období
620 zaměstnanců.
V 90. letech se v intenzivním rozvoji pokračovalo.
Byly vyvinuty elektronické opřádačky strun, pořízeny
poloautomatické sušárny s klimatizačním prostorem,
automatické pětiosové stroje ZUMA atd. V roce 1983 byl
vystavěn nový sklad přířezů, v roce 1985 nová
kotelna na uhlí. Kromě samotné výroby se vedení podniku zajímalo
i o kulturní a sportovní vyžití svých zaměstnanců. Byl
zrekonstruován sportovní areál a v letech 1985 – 89
zrekonstruovaný kulturní dům, bývalý hotel Císař rakouský.
Koncem 90. let dochází v Evropě a hlavně v
socialistických zemích k výrazným politickým změnám.
Socialistické státy se postupně otevírají světu. O firmu
Cremona začínají projevovat zájem některé zahraniční
firmy, chtějí navazovat spolupráci. Je jednáno s firmou
Bernhard von Hűnerbein 14.11.1989, ke spolupráci však nedošlo.
Koncem roku je uzavřena kooperační smlouva s firmami
Sandner a Kliera.
17.11.1989 dochází v Československé republice k revoluci,
která znamenala přechod od socialismu zpět ke kapitalismu, což
znamenalo navracení soukromých majetků a odstátnění podniků.
Zároveň v rámci Československých hudebních nástrojů
s.p. dochází k rozporům mezi jednotlivými závody. Již
v roce 1999 opouští toto společenství závod AMATI
Kraslice, k 1.11.1990 se však rozpadá celý oborový podnik na
jednotlivé závody, a tím vzniká státní podnik CREMONA. Již
v té době však probíhají přípravy k odstátnění.
V roce 1991 se zhroutil trh v Sovětském
svazu, kam jsme exportovali 80 % veškeré výroby kytar. Protože
tento trh byl nenasytný, nebylo třeba se u kytar nějak zvlášť
věnovat kvalitě. Pokud se kytary měly chytit na vyspělých
světových trzích, bylo nutné s kvalitou něco udělat.
Tato situace byla však zavčasu předem odhadnuta. Byla
vyvinuta celá nová řada kytar v různých velikostech, přistoupilo
se k nové povrchové úpravě polyesterovými laky. To vše
si vyžádalo velké změny technologií, překližované desky
z různých druhů dých, masivní vrchní desky z cedru,
brusky a leštičky laků, automatickou linku na stříkání
laků. To vše bylo provedeno v pravou chvíli tak, že
zhroucení trhu v Sovětském svazu podnik nepostihlo,
kytary se ujaly na ostatních světových trzích.
V roce 1991 v rámci odstátnění je k
14.11.1991 převeden Kulturní dům na odbory Cremona a k
31.12.1991 převádějí odbory polovinu kulturního domu na město
Luby. 14.12.1991 je provozovna ve Vápenicích v rámci malé
privatizace prodána vedoucímu střediska Bohumilu Gorčíkovi
– vzniká firma GEORSTRIUS. V tomto období dochází i k uvolnění
hranic s Německem a řada
zaměstnanců
Cremony tam dojíždí za prací a podstatně vyšším výdělkem.
Do firmy MUSIMA v Německu odchází několik smyčcařů,
v Lubech vznikají nové menší firmy, které se později
rozrůstají – v roce 1991Atelier SALDO vyrábějící
smyčce, trvale od roku 1992 AKORD KVINT zaměřený na koncertní
housle a čela , v roce 1992 VKV vyrábějící koncertní
kytary, v tom roce vzniká i výrobna školních houslí v Horních
Lubech, která však později zanikla, vznikají nové firmy i
mimo Luby, např. výroba kytar v Chebu, výroba houslí u
Rakovníka. Osamostatňují se všichni mistři houslaři a
kytaráři, touto cestou se dávají i někteří další zaměstnanci
podniku. Vytvoření nových firem vyrábějících v Lubech
i mimo Luby hudební nástroje je samozřejmě na úkor mateřského
podniku.
Státní podnik CREMONA se na velkou privatizaci připravoval
v roce 1992. Navštívila jej řada zájemců o koupi jak z řad
českých občanů, tak i ze zahraničí, například z USA.
Vzhledem ke své prosperitě byl horkým zbožím. Konečný
konkurz vyhrál projekt tří společníků STRUNAL s.r.o., složený
z managementu Cremony a Muzicexportu. K privatizaci došlo
k 1.9.1992. Firma byla převzata se všemi závazky ( především
úvěry z minulého období ) a pohledávkami. Na
privatizaci poskytla úvěr banka, se splatností do 8 mi let. Tím
došlo k vysoké předluženosti firmy. Především z toho
důvodu muselo dojít k radikálnímu omezení investic,
oprav a udržování, do pronájmu byla dána závodní jídelna,
byla zrušena závodní stráž a zajištěna službově, zrušena
mateřská školka. Došlo k radikálnímu snížení
administrativních a režijních pracovníků , téměř na třetinu,
venkovní provoz pouzdrárny byl zrušen, výroba převedena do
hlavního závodu, pozdrárna zprvu pronajata ( v roce
1993) a v roce 1995 prodána firmě F.P.Technik vyrábějící
propagační modely autíček. Již v roce 1992 byla
pozastavena přístavba sociální budovy k administrativní
budově. Původní záměr vybudování nové závodní jídelny,
kuchyně, lékařské ordinace, kanceláře odborů atd. byl přehodnocen
a hrubá stavba byla v roce 1995 a 1996 zrekonstruována na
sklad hotových výrobků a odbyt. Areál starého odbytu ve městě
byl částečně pronajmut německé firmě GEWA, částečně
využit jako rezerva na sklad hotových výrobků.
Administrativní budova byla v roce 1996 předána městu
Luby jako dar a profinancována její rekonstrukce na 10 bytových
jednotek s přednostním ubytováním zaměstnanců STRUNAL
s.r.o.
Tyto
radikální úspory se projevily v tom, že firma svou
zadluženost snížila na nulu již během 4 let.
V roce 1996 byla možnost již dalších investic a
oprav. Rozjely se opět investice do technologií, lisy a ohýbačky
na překližovaná čela a kontrabasy, automatické sušárny,
kopírovací frézky na houslové desky, ohýbačky na kytarové
luby atd. Začalo se také s opravami, které byly již značně
zanedbané. V první fázi se opravily střechy a fasády
budov, pak elektrické osvětlení, kanalizace, oplocení, v samotném
závěru komunikace. Opravila se však i veškerá sociální zařízení,
šatny, umývárny, ale i vestibul administrativní budovy. S plynofikací
města Luby se přistoupilo i ke změně vytápění. Byly
vzbudovány kotelny na plyn, ale hlavně na odpadové dřevo,
kterého je ve firmě dostatek. V té souvislosti byly předělány
veškeré rozvody topení, ale i větší část odsávání s návratností
vyčištěného vzduchu ( filtry MOLDOW). V roce 1998 byla
u vchodu do závodu otevřena podniková prodejna.
Stálým problémem však byl nedostatečné zajištění
odbytu. Z toho důvodu se v roce 1997 firma rozešla s výhradním
odběratelem v USA, firmou GENEVA v Chicagu. Zaplatila
jí odstupné a založila k 7.1.1998 vlastní firmu STRUNAL
America, Inc., která je výhradním dodavatelem pro trhy v USA
a Canadě. Sídlo firmy a sklad je v Mountainside, ve státě
New Jersey.
Svými
výsledky se firma STRUNAL s.r.o. v roce 1999 zařadila v celostátní
soutěži CZECH TOP 100 mezi 100 nejlepších firem v republice,
v oblasti rentability dokonce na I. místo.
V posledních 10 ti letech došlo k prudkému
poklesu zaměstnanců, ale i růstu produktivity práce. V roce
2000 bylo zaměstnanců již jen 300, vyrobilo se 34 000 kytar,
19 000 houslí, 12 000 smyčců a
4 800 ostatních hudebních nástrojů. Průměrný výdělek
se pohybuje na 90 % celostátního průměru.
dle
podkladů Strunal
|
